Autorské právo chrání práva jednotlivých autorů k jejich autorským dílům (např. knihy, hudba, filmy, obrazy, apod.). Práva s autorským právem související jsou práva dalších osob, jimiž jsou např. výkonní umělci (t.j. hudebníci, zpěváci, herci, tanečníci…), výrobci zvukových záznamů, výrobci zvukově-obrazových záznamů, apod., kteří mají práva ke svým uměleckým výkonům, zvukovým záznamům, atd. Autorské právo je výlučné právo náležející autorovi, které chrání autorské dílo před neoprávněným užitím. V České republice může být autorem pouze fyzická osoba.

Ochrana autorských práv a práv souvisejících s autorským právem se po celém světě liší. Díky mezinárodním úmluvám a díky evropské legislativě (v rámci Evropské unie) jsou však do jisté míry mnohé autorskoprávní předpisy ve velkém množství zemí sjednoceny.

Autorská práva patří jednotlivým autorům. Autorem může být jen fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorská práva obsahují práva majetková a práva osobnostní. Výkon majetkových práv může být poskytnut jiné osobě formou licenční smlouvy a v případě smrti majetková práva přecházejí na dědice. Osobnostní práva trvají po dobu života autora, nejsou převoditelná a autor se jich platně nemůže vzdát. Pro určitá osobnostní práva platí ochrana i po smrti autora.
Autorská práva se podílí na celospolečenském rozvoji a jeho kulturní diverzitě a jsou nezbytným předpokladem pro budoucí ekonomický růst. Autorské právo hraje důležitou úlohu při rozvoji vzdělanosti a vědeckého bádání. Potenciální střet mezi zájmy široké veřejnosti (zájem na šíření děl a jejich veřejné dostupnosti) a zájmy konkrétního autora nebo autorů (zájem na ochraně autorských práv, zájem na užití díla na základě autorova svolení a zájem na spravedlivé odměně za užití děl) je řešen v českém autorském právu výjimkami a omezeními autorského práva, které v některých specifických případech umožňují široké veřejnosti užití díla bez souhlasu autora. České autorské právo neobsahuje pravidlo „fair use“.

K ochraně autorských práv v České republice není potřeba žádná forma registrace díla. Autorským zákonem je chráněno jakékoliv dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké. Takovéto dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Autorské právo vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. V případě fotografií, databází a počítačových programů je požadavek na originalitu nižší, postačuje, pokud jsou původní, to znamená, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Autorskoprávní ochrana fotografie vzniká, jakmile dojde k pořízení fotografie, nejsou zde žádné další formální požadavky.

Porušování autorských práv zjednodušeně řečeno vystihuje situaci, kdy nakládáme s autorským dílem v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními. Bude se nejčastěji jednat o užití díla bez souhlasu majitelů práv. V případě porušení autorských práv se můžeme samozřejmě dostat do „problematické“ situace. V případě takového porušení bude „uplatněn“ příslušný právní postih jako výsledek odpovídajícího soudního řízení. Obecně platí pravidlo: „neznalost zákona neomlouvá“, tudíž je jasné, že by si každý měl být vědom toho, zda v daném případě jedná v souladu s právem či nikoliv. Nevědomost týkající se porušení autorských práv by v určitých případech mohla být posuzována jako „polehčující okolnost“, která však danou osobu nevyviňuje.

Autorské dílo může být užito: 1) na základě sjednané licenční smlouvy s příslušným nositelem práv; 2) dále dle ustanovení zákona v případě tzv. zákonných licencí (výjimky a omezení); 3) dále lze s ohledem na osobnostní práva nakládat s tzv. dílem volným, u nějž již uplynula doba ochrany. Možnost použití citace je omezena na přesně vymezené podmínky uvedené v zákoně, jež jsou spojeny především s účelem užití citace. Nejde tedy říci, že jakékoliv užití autorova díla můžeme podřadit pod „citační výjimku“. Citace je obecně řečeno užití části zveřejněného díla či také užití drobného celého díla v zákonem stanoveném rozsahu a za zákonem stanovených podmínek. V případě citace je nutné uvést následující informace: jméno autora, název díla a zdroj.

Ne, nahrání domácího videa s hudbou, která je chráněna autorským právem a právy souvisejícími, na web s videy, a to bez zvláštního svolení nebo licence od nositele práv, by znamenalo porušení autorského práva k hudebnímu dílu a práv souvisejících k hudební nahrávce.

V případě, že je pořízena rozmnoženina díla pro osobní potřebu, tak zákon není porušován. Jedná se o výjimku z autorského zákona. Takto pořízenou kopii lze dále poskytnout členům své rodiny nebo blízkému příteli, pokud je takové poskytnutí rozmnoženiny osobního charakteru a neobchází účel osobního užití. Je však třeba říci, že v naší legislativě a ani v judikatuře není jednoznačná odpověď, takže vzhledem k tomu musíme konstatovat, že tato část odpovědi je založena pouze na akademické diskuzi a literatuře. Rozmnoženinu díla však nemůžeme šířit širšímu okruhu osob, např. prostřednictvím sítě internet, apod.

Dle výjimky obsažené v autorském zákoně je možné si pořídit kopii díla pro osobní potřebu. Český autorský zákona nestanoví „povahu zdroje” ani nespecifikuje, jaké technické prostředky můžeme použít. Stahovat z internetu je možné a to bez ohledu na technické prostředky, které použijeme. Je také jedno, zda stahujeme najednou celé dílo či zda dílo stahujeme po částech. Stále je však nutné hledět na zákonné výjimky z perspektivy tzv. třístupňového testu upraveného v § 29 českého autorského zákona. Obecně je pak ještě důležité respektovat tzv. technické prostředky ochrany, které mohou možnost určitého nakládání s dílem omezit (zvláště na internetu, kde neexistují výjimky týkající se účinných technických prostředků ochrany).

Účinné technické prostředky ochrany jsou technologiemi, zařízeními nebo součástkami, které jsou určeny k tomu, aby zabraňovaly nebo omezovaly úkonům ve vztahu k dílům, ke kterým nositel práv neudělil oprávnění. Jedná se v podstatě o typ ochrany, která omezuje přístupnost k autorským dílům. Zákon jasně stanoví, že kdokoliv kdo obchází technické prostředky ochrany, neoprávněně zasahuje do práva autorského. V tuzemském autorském zákoně existují určité výjimky,např. pokud je autor povinen dát svoje dílo k dispozici veřejnosti za účelem výkonu těchto výjimek. Nositelé práv mohou povolit (i přes to, že existují technické prostředky ochrany) užití díla v souladu s výjimkou spočívající v pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu. Nositelé práv mohou v takovém případě omezit počet kopií, které mohou být pořízeny. Pro užití na internetu má užití účinných technických prostředků ochrany absolutní platnost a to bez výjimky.

Tzv. náhradní odměny jsou odváděny v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu fyzické osoby, právnické osoby či podnikající fyzické osoby (možnost pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu) a pro jeho vlastní vnitřní potřebu . Náhradní odměny jsou placeny výrobci a dovozci nenahraných nosičů a přístrojů k zhotovování rozmnoženin a prostřednictvím kolektivních správců jsou odváděny autorům, výkonným umělcům a výrobcům. Obecně jsou náhradní odměny placeny z nenahraných nosičů a z přístrojů k zhotovování rozmnoženin. Náhradní odměny jsou rozdělovány na základě § 99e a na základě pravidel kolektivních správců – obecně by tato pravidla měla odrážet „popularitu“ jednotlivých uměleckých děl (prodeje, radiové žebříčky, atd.).

Filmy, seriály apod. lze stahovat či je sledovat on-line prostřednictvím webových stránek, které nabízejí obsah legálně. Na druhé straně mohou uživatelé získat tento obsah i prostřednictvím různých úložišť a stránek s embedovanými videy, které k tomuto šíření děl nemají příslušná oprávnění.

Uživatel není v případě stahování ani v případě streamingu odpovědný za porušování autorských práv, pokud tak však činí pouze pro svoji osobní potřebu – základem pro to je výjimka spočívající v užití díla pro osobní potřebu a dále také tzv. třístupňový test.

Pokud se autorská díla samovolně objevují v prostředí webových stránek či sociálních sítí a pokud toto uživatel nemůže ovlivnit, pak za takovýto obsah a za jeho zobrazování (a tedy za možný zásah do autorského práva) koncový uživatel nenese odpovědnost. Prostým odkazem na jinou webovou stránku, kde je autorské dílo umístěno, uživatel práva neporušuje. Na druhou stranu tzv. embeding by měl být posuzován specificky. České soudy v minulosti rozhodly, že embeding je považován za formu zpřístupňování díla veřejnosti a tedy formu užití autorského díla.

Autorská práva jako celek nelze převést. Autor může pouze poskytnout oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít (tj. licenci). To znamená, že je na autorovi, která práva a za jakých podmínek bude svoje dílo licencovat. Některé webové stránky mohou mít ve svých podmínkách ustanovení týkající se poskytnutí oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít. Podstatné je, zda se jedná o licenci výhradní či nevýhradní. V případě výhradní licence nemůže autor s dílem sám dále nakládat (není-li sjednán opak) a ani nemůže nikomu dalšímu poskytnout toto oprávnění. V případě nevýhradní licence může autor s dílem dále nakládat a také může poskytovat další licence. Výše uvedené se týká tzv. majetkových práv (např. právo užít dílo a svolit k užití díla). Tzv. práva osobnostní (např. právo na autorské označení, právo na užití díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu, právo zveřejnit dílo atd.) budou autorovi náležet i nadále, nejsou převoditelná a autor se jich platně nemůže vzdát.

Avatar se v prostředí sítě internet nejčastěji používá v podobě obrázku, fotky, určitého znaku apod. Jedná se tedy o vlastní vizuální ztvárnění uživatele, který v jím zvolené podobě vystupuje na internetových stránkách; na sociálních sítích; v prostředí chatu; v prostředí počítačové hry apod. Obrázky, fotky, vizuální ztvárnění určité postavy, loga, apod. jsou chráněny jako autorská díla autorským právem. Pokud tedy vizualizaci osoba neužívá pouze soukromě pro svoji potřebu, ale pravidelně s ní nakládá v prostředí sítě internet, kde si ji může od této osoby kdokoliv volně stáhnout, tak tato osoba v podstatě neoprávněně sděluje autorské dílo veřejnosti.

Pokud je dílo dostupné na internetu, tak by tak mělo být učiněno v souladu s právem. Jelikož je těžké rozlišit povahu a legálnost jednotlivých služeb, které díla nabízejí, je dobré být opatrný a v případě nejasnosti se případně obrátit na organizace, které se zabývají kolektivní správou či ochranou konkrétního druhu autorských děl (protipirátské organizace). V České republice se jedná např. o tyto organizace a kolektivní správce: Business Software Alliance (BSA); Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI); Česká protipirátská unie (ČPU); Dilia, divadelní, literární, audiovizuální agentura; OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z. s. Některé webové stránky také poskytují výčet legálních digitálních služeb, které může zákazník vyzkoušet. Například v případě hudby se jedná o webové stránky www.pro-music.org.