Vyjádření Asociace komerčních televizí k návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu (Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků) a mění směrnice 2010/13/EU

DUBEN 2024

Evropská rada dne 26. března 2024 přijala Evropský akt o svobodě médií (EMFA), jehož cílem má být zajištění svobody a plurality médií, stejně jako redakční nezávislosti. EMFA má vytvořit společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu EU, zavést opatření zaměřená na ochranu novinářů a poskytovatelů médií před politickými zásahy a má přinést i usnadnění přeshraničního působení médií v rámci EU.

Jako vysílatelé, sdružení v Asociaci komerční televizí (AKTV), jsme velmi bedlivě sledovali celý legislativní proces a aktivně jsme se zapojovali do diskusí o pozměňovacích návrzích, ať již vlastním jménem nebo prostřednictvím nadnárodních profesních asociací, se kterými spolupracujeme, neboť chápeme, že zmíněné nařízení může, a to i zásadním způsobem, ovlivnit nejen vysílatele, ale celý mediální trh Evropské unie.

Již v minulém roce jsme se vyjádřili, k tehdy ještě návrhu nařízení, v tom směru, že chápeme cíle, které Evropské komise sledovala předložením návrhu EMFA, ač jsme za vhodnější řešení považovali spíše uvolnění stávající regulace než další regulaci trhu. Ve zmíněném vyjádření z dubna minulého roku jsme upozornili na případné pozitivní přínosy, které jsme i přes shora uvedené, v textu EMFA od samého začátku spatřovali. Poukazovali jsme ovšem i na ustanovení, která bylo dle našeho názoru nutné dopracovat tak, aby vyhovovala stávající legislativě a brala v potaz i praktická očekávání trhu.

Nedostatky textu návrhu nařízení jsme spatřovali zvláště v nastavení nerovných povinností online platforem ve srovnáni s povinnostmi tradičních médií, když tyto jsou v určitých aspektech přímými soutěžiteli na trhu soutěžícími právě s tradičními médii o stejný okruh subjektů, respektive finančních alokací. V tomto směru EMFA doznala významných změn k tomu, aby se obecně pravidla transparentnosti vztahovala na veškeré aktéry mediálního trhu. V této souvislosti proto nemůžeme nezmínit, že oceňujeme výslovné zahrnutí online platforem do relevantních článků, jmenovitě kontroly slučování (fúzí), měření sledovanosti a státní reklamy. Ač jsme toho názoru, že definice měření sledovanosti ještě obsahuje některá problematická místa k vyjasnění, v globálním měřítku se nám dosažený kompromis jeví v tomto ohledu jako přijatelný.

Za velmi podstatné považujeme, že nařízení nijak nezasahuje do svobody projevu a nestanovuje žádné prostředky, které by členským státům umožnily regulovat samotný redakční obsah médií, naopak takové zásahy výslovně zakazuje (čl. 4 odst. 2). Jakékoliv snahy regulovat redakční obsah by přitom představovaly velké riziko pro demokracii a otevíraly cestu k jejich zneužití. Nařízení přitom uznává význam samoregulace, což je, mimo jiné, i v souladu s celkovou podporou samoregulační iniciativ z akčního plánu pro evropskou demokracii. Budeme proto podporovat smysluplnou samoregulaci tam, kde dává z pohledu zachování svobody slova a férového mediálního prostředí smysl a nepovede k ovlivňování redakční nezávislosti.

V této souvislosti je vhodné připomenout hojně diskutovanou pravomoc Evropské komise vydávat v některých oblastech prováděcí pokyny, v tomto ohledu je však ještě zřejmě předčasné více do hloubky hodnotit dopad předmětných ustanovení. Praxe prokáže, zda bude tento nástroj sloužit k zachování demokratických principů evropské společnosti. Členské státy by tak měly jít dále a preventivně zavádět robustnější záruky na ochranu svobody a plurality médií a práv novinářů.

Poslední ustanovení nařízení, která chceme zmínit, jsou ta, která obsahují ochranná opatření na ochranu novinářů a jejich zdrojů, přístup k ochraně redakční integrity. Redakční nezávislost je základní podmínkou demokracie a zaručuje možnost vést neomezenou a kritickou veřejnou debatu. Nařízení v tomto směru uznává jak potřebu zajištěné svobody redakčních rozhodnutí, tak nutnost postupovat v rámci zavedené redakční linie. Obecně bychom považovali jakýkoliv dodatečný zásah do vztahu vydavatele a redakčního týmu prostřednictvím případné další úpravy za kontraproduktivní a poškozující svobodu a pluralitu médií.

Co se týče ochrany novinářů a zdrojů, které pro svou práci používají, ohledně těchto pasáží se vedly velké diskuze na mnoha fórech a úrovních, a to až do úplného konce legislativního procesu. Máme obavu, že pravomoc použití špionážních zařízení ve veřejném zájmu je v nařízení pojata velmi široce a vzbuzuje tak obavy z toho, že v určitých situacích může poskytnout členským státům velký manipulační prostor bez jasně stanovených hranic.

Asi není nutné polemizovat s tím, že nezávislé mediální služby hrají na vnitřním trhu jedinečnou úlohu. Jak jsme již mnohokrát zdůrazňovali, vysílatelé byli i před přijetím EMFA dostatečně regulováni, včetně dobrovolných regulací prostřednictvím samoregulačních mechanismů, nicméně musíme akceptovat fakt, že se členské státy shodly na další – unijní regulaci. Je obvyklé, že každou novou právní úpravu prověří aplikační praxe, v tomto případě se bude jednat o trh celé Evropské unie s rozličnými poskytovateli mediálních služeb. S evaluačními mechanismy se počítá již nyní, započít mají na podzim roku 2029 a ač má jít především o zhodnocení fungování Evropského sboru pro mediální služby, který nahrazuje stávajícího regulátora ERGA, předpokládáme, že nezůstane jen u tohoto tématu, ale EMFA bude z hlediska funkčnosti a přiměřenosti zhodnocena jako celek.

Závěrem považujeme za vhodné zdůraznit, že věříme, že Evropský akt o svobodě médií splní svá očekávání v tom nejpodstatnějším ohledu, tedy bude úspěšně cílit proti snahám politiků zasahovat do redakční činnosti či ovlivnit nezávislost médií. To je hlavní cíl, jehož naplnění od nového nařízení očekáváme i my, a v této oblasti vidíme jeho hlavní budoucí úlohu.

KVĚTEN 2023

Jako Asociace komerční televizí (AKTV) chápeme, že cílem Evropské komise při předložení tohoto návrhu je zajistit možnost poskytovatelům mediálních služeb poskytovat své služby svobodně a nezávisle na otevřeném a transparentním trhu, tedy na trhu, který umožňuje pluralitu mediálních aktérů a názorů a jsme si vědomi, že nezávislé mediální služby hrají na vnitřním trhu jedinečnou úlohu. Ač se domníváme, že další regulace pro vysílatele není potřeba a již jsme upozorňovali, že bychom spíše uvítali její uvolnění, tak v případě, že v evropském prostoru bude existovat shoda, že regulace má být přijata, pak je třeba řešit zejména praktické dopady, které bude na vysílatele mít.

V návrhu je řada ustanovení, která, byť nejsou nezbytná, mohou přispět k tomu, aby nezávislé mediální služby hrály i nadále na vnitřním trhu jedinečnou úlohu a nadále plnily úlohu, která jim v demokratických společnostech náleží. Vysílatelé poskytují občanům i podnikům přístup k pluralitě názorů a ke spolehlivým zdrojům informací a tento princip musí být i do budoucna zachován. Jeví se nám jako logické, že jsou návrhem pokryta nejen média tradiční – tedy offline média, ale i online média.

V této souvislosti máme za to, že je legitimní, že Komise podporuje samoregulační iniciativy mediálního odvětví, jak je mimo jiné i výslovně zdůrazněno v akčním plánu pro evropskou demokracii. Této cestě do budoucna přikládáme velký potenciál a dáváme jí přednost před právní regulací.

Možný přínos navrhovaného nařízení vidíme v ustanoveních týkajících se zadávání reklamy státem a máme za to, že je legitimní široká definice zadávání reklamy státem dle článku 2/15.

Za pozitivní považujme navrhovaná ustanovení upravujících žádosti o vymáhání povinností ze strany platforem pro sdílení videonahrávek dle článku 14 týkající se vynutitelnosti povinností od platforem pro sdílení videonahrávek.

V principu oceňujeme podporu ochrany médií před vnějším politickým tlakem, přičemž máme za to, že za takový tlak je nutno považovat i potlačování tradičního „marketplace of ideas“ a vynucování autocenzury.

V návrhu jsme nicméně shledali i několik bodů, které by měly být dopracovány či přehodnoceny, aby jejich smysl přispíval k naplnění poslání a cílům, které stály na počátcích myšlenky vzniku nařízení. Jsme toho názoru, že primárně musí jít především o to, aby byla nalezena rovnováha mezi stávajícími národními úpravami členských států a harmonizační úrovní, tj. aby v žádném případě nemohlo dojít k ponížení již existujících národních standardů.

Co se týče obecných principů, které návrh nařízení zakládá, tedy že Komise bude k jeho provedení vydávat prováděcí předpisy, tak dle našeho názoru by měl být tento zamýšlený princip ještě velmi pečlivě zvážen a následně přehodnocen, právě z důvodů zachování demokratických principů evropské společnosti.

Z ryze praktického hlediska spatřujeme jako problematický čl. 6/2 a něj navázané úvodní ustanovení (20), neboť máme obavu, že aplikace ustanovení ohledně požadavku na redakční nezávislost by v praxi přinesla možné komplikace, což by vedlo k otázkám, která osoba je v konečném důsledku odpovědná. Redakční nezávislost je základní podmínkou demokracie a zaručuje možnost vést neomezenou a kritickou veřejnou debatu. Jakýkoliv zásah do vztahu vydavatele a redakčního týmu prostřednictvím unijní úpravy považujeme za kontraproduktivní a poškozující svobodu a pluralitu médií. Redakční   nezávislost by měla striktně rozlišovat mezi individuálním rozhodnutím redaktora (tato rozhodnutí musí zůstat bez jakéhokoliv vlivu) a mezi obecnou linií redakční činnost, která je v kompetenci vysílatele, resp. vedení redakcí. Nicméně jsme toho názoru, že tuto disproporci by šlo vyřešit v zásadě jednoduchým způsobem, pokud by se text tohoto článku stal doporučením na úrovni tzv. soft law.

Dle Amsterdamského protokolu je organizace a definice veřejné služby, stejně jako její financování, v kompetenci národních států. Regulace veřejné služby se tedy liší stát od státu a je to velmi sensitivní oblast. Možná by stálo i za úvahu, kdyby byl text čl. 5/3 „záruky nezávislého fungování poskytovatelů veřejnoprávních sdělovacích prostředků“ více podpořen tak, že by pojem „poslání veřejné služby“ výslovně odkazoval na principy dle Amsterdamského protokolu.

Článek osmý zřizuje Evropský sbor pro mediální služby (dále jen „sbor“).  Navrhovaná úprava musí výslovně zajistit, že sbor bude nezávisle fungující orgán (včetně nezávislosti na Evropské komisi) schopný se samostatně rozhodovat, a to jako kolektivní těleso sdružující nezávislé orgány zajišťující implementaci příslušných ustanovení pro nezávislá média. Proto musí mít zaručenou pravomoc spravovat své interní záležitosti, jako kupř. tvořit svá vlastní procedurální pravidla. Nezávislost tohoto orgánu bude tedy plynout i z jeho organizačního uspořádání. Jsme toho názoru, že v případě, kdy sbor bude mít odlišný názor, než je názor Evropské komise, musí být v jeho pravomoci takový názor prezentovat a neslaďovat svá stanoviska s Evropskou komisí. I další ustanovení o tom, že sbor vypracovává stanoviska  po dohodě s Evropskou komisí, považujeme minimálně za nešťastně formulované ustanovení.

Co se týče rozšířeného dohledu nad fúzemi společností obsaženým v oddíle pátém, tak v tomto směru jsme přesvědčeni, že stávající míra a systém regulace je zcela dostatečná a není třeba dalších unijních úprav a jsme toho názoru, že to mají být jen národní státy, které samy nejlépe posoudí vliv transakce na případnou pluralitu médií. Jakékoliv zásahy do této oblasti formou navrhované úpravy, včetně zásahů na základě pravomoci svěřené Evropskému sboru pro mediální služby, považujeme za nadbytečné a kontraproduktivní. Ustanovení pojednávající o koncentraci médií jsou v návrhu nařízení založena na předpokladu, že koncentrace médií je pro pluralitu médií primárně škodlivá. Ale konsolidace na mediálním trhu je přirozenou a nezbytnou součástí tržního prostředí, v kterém mediální společnosti podnikají. Případná konsolidace je v řadě případů nezbytná pro řádné obchodní vedení a ekonomické rozhodování podnikatelských subjektů. Taková rozhodnutí mnohdy směřují k tomu, jak se adaptovat v dynamickém prostředí či předejít negativním ekonomickým dopadům na konkrétní společnost, jak zajistit pracovní místa, jak tedy v konečném důsledku uhájit pluralitu médií. Jakékoliv další restrikce a požadavky s ohledem na možnost médií fúzovat by vedly k dalšímu prohloubení asymetrie mezi tradičním mediálními domy a big-tech platformami v boji o identické zadavatele reklamy. Regulace, která by stanovila další restrikce na fúze a akvizice, by nepodporovala pluralitu médií, ale právě naopak, brzdila by ji.

Oceňujeme také, že se text 45. bodu odůvodnění (recitálu) výslovně věnuje problematice měření sledovanosti a jejímu dopadu na financování médií, když říká, že měření sledovanosti má přímý dopad na přidělování a ceny reklamy, a stejně tak že vnímá asymetrii mezi tradičními poskytovateli mediálních služeb a novými hráči na trhu (zejména online platformami). Nicméně dle našeho názoru se toto vnímání následně bohužel neodráží v textu článku 23, neboť jeho text nekoresponduje s cíli uvedených ve zmíněném recitálu, tedy že má být poskytnut přístup k objektivním údajům o měření sledovanosti, které vycházejí z transparentních, nestranných a ověřitelných řešení měření sledovanosti, a to s ohledem na soutěž, která na trhu probíhá nejen mezi stejnými typy médií, ale i mezi výše zmíněnými skupinami soutěžitelů. V situaci, kdy někteří účastníci soutěže používají vlastní řešení měření sledovanosti, která nepodléhají tržní kontrole, nejsou dostatečně transparentní, je nezbytně nutné článek 23 ještě vyprecizovat tak, aby naplnil cíle a myšlenky obsažené v předmětném recitálu. V poslední dostupné verzi návrhu tohoto ustanovení nám stále chybí explicitní odkaz na principy odvětvových standardů, principy samoregulace a principy správy měření aktéry trhu (market governance). Hlubší analýzu dopadů je ještě nutné provést ve vztahu k nově navržené povinnosti bezplatně poskytovat údaje o sledovanosti poskytovatelům mediálních služeb ve vztahu k jejich obsahu a službám.

A závěrem poslední poznámka k ustanovení o měření sledovanosti dle čl. 23: předpokládáme, že pro praktickou aplikaci v praxi bude pro tyto účely povoleno užití cookies.

Jak jsme již uvedli shora, jako vysílatelé se již dnes na dobrovolné bázi řídíme nejvyššími možnými etickými standardy, stejně jako jsme připraveni převzít zodpovědnost za svá případná pochybení, tudíž oceňujeme úsilí Komise posílit pluralitu a nezávislost médií v oblastech, kde je to žádoucí.  Chceme tímto zdůraznit, že již v současné době je naše každodenní činnost regulována řadou velmi striktních pravidel, jsme kontrolováni externími i interními mechanismy. Systém regulace, jak je momentálně nastaven, který zároveň bere v potaz i evropský kulturní odkaz, je tak velmi efektivní a zajišťuje nezávislost kupř. v oblasti redakční práce a integrity. Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků by tak měl spíše zaštítit jen ty oblasti, ve kterých by byl nadmíru potřebný: tedy cílit proti snahám politiků zasahovat do redakční činnosti či snahám politiků ovlivnit nezávislosti médií. Tam vidíme značný budoucí přínos navrhovaného nařízení a v tomto ohledu jej nemůžeme nepodporovat.