Vezměme si dva přístupy hudebního průmyslu k umělé inteligenci (AI). Jeden zaujímá Giles Martin, syn sira George Martina, producenta Beatles. Loni při remixování věhlasného alba Brouků Revolver z roku 1966 použil AI. Ta se naučila z originální mononahrávky, jak zněly nástroje všech členů kapely (například kytara Johna Lennona), a Martin je pak mohl oddělit a metodou reverzního inženýrství převést do sterea.
Výsledek byl ohromující. Druhý přístup také není špatný. Představuje jej reakce náladového australského zpěváka a textaře Nicka Cavea na texty, které v jeho stylu napsal ChatGPT, nástroj využívající AI vyvinutý startupem OpenAI. „Ty písničky stojí za prd,“ prohlásil. „Psaní písní není napodobování, replikace ani pastiš, je to naprostý opak. Je to akt sebevraždy, jež ničí vše, co se člověk pokoušel v minulosti stvořit.“
Vzpomeňte si na Napster
Cavea nejspíš nijak neohromí nejnovější verze algoritmu ukrývajícího se za ChatGPT, nazvaná GPT-4, kterou OpenAI představila nedávno. Martinovi může připadat užitečná. Výkonný viceprezident a manažer digitálních produktů a služeb jednoho z největších světových hudebních vydavatelství Universal Music Group Michael Nash dokládá těmito dvěma příklady nadšení a strach, jež vyvolává umělá inteligence, která pohání obsah generující aplikace typu ChatGPT (text) nebo Stable Diffusion (obraz).
AI může v tvůrčím procesu pomoci. Může ho ale také zničit nebo ho plně uchvátit. Pokud jde o nahrávanou hudbu obecně, nástup botů připomíná jinou historickou událost, která otřásla světem: bleskový vzestup a pád Napsteru, platformy z přelomu milénia pro sdílení převážně pirátských nahrávek písní.
O likvidaci Napsteru se nakonec postaral autorský zákon. Pro agresivní poskytovatele botů, kteří jsou obviňováni, že jdou přes mrtvoly duševního vlastnictví, má Nash jednoduchý vzkaz, jenž od veterána hudebního průmyslu pamatujícího éru Napsteru vyznívá jako hrozba: „Nechoďte na trh, abyste pak prosili o prominutí. Tak se zachoval Napster.“
Hlavním problémem tu nejsou umělou inteligencí vytvořené skladby na motivy Cavea nebo falešné shakespearovské sonety. Jsou to oceány dat chráněných autorským zákonem, jež do sebe boti nasáli v mezičase, kdy se učili vytvářet antropomorfní obsah. Tyto informace pocházejí odevšud: z feedů na sociálních sítích, z internetových vyhledávačů, z digitálních knihoven, z televize, rádia, ze statistik a tak dále.
AI modely jsou viněny z toho, že často bez dovolení vykrádají databáze. Osoby odpovědné za zdrojový materiál si stěžují, že je jejich práce vysávána bez jejich svolení, přiznání kreditu nebo kompenzace. AI platformy prostě dělají s jinými médii to samé, co dělával Napster s písničkami: absolutně ignorují autorská práva. Žaloby se začínají rojit.
Definuj férové užití
Je to právní minové pole s důsledky, jež sahají za hranice tvůrčího průmyslu do jakéhokoli byznysu, kde hraje roli strojové učení, od samořiditelných aut přes lékařskou diagnostiku a tovární robotiku po pojištění a řízení rizik. Evropská unie, věrná své byrokratické podstatě, vydala směrnici o autorském právu, jež hovoří i o vytěžování dat (vznikla ještě před momentálním boomem botů).
Odborníci tvrdí, že Amerika postrádá precedenty specifické pro generativní AI. Místo toho disponuje protichůdnými teoriemi o tom, zda je vytěžování dat bez povolení přípustné na základě doktríny „férového užití“. Napster se snažil „férovým užitím“ v Americe hájit, ale neuspěl. To neznamená, že výsledek bude i tentokrát stejný.
Hlavní argumenty „férového užití“ jsou fascinující. Ocitujme lekci na toto téma, kterou v časopise Texas Law Review uveřejnili Mark Lemley a Bryan Casey: užití tvorby chráněné autorským právem je považováno za férové tehdy, když slouží hodnotnému společenskému záměru, zdrojový materiál je oproti originálu přetvořený a tento akt žádným způsobem neovlivňuje hlavní činnost vlastníka autorských práv.
Kritici tvrdí, že AI těžené databáze nijak nepřetvářejí, jen je využívají. Tvrdí, že společnosti stojící za strojovým učením zneužívají férové užití k tomu, aby se zadarmo napásly na tvorbě jednotlivců. A tvrdí, že v ohrožení není jen živobytí individuálních tvůrců, ale celá společnost, pokud AI začne propagovat například masové sledování a šířit dezinformace. Lemley s Caseym váží tyto argumenty proti faktu, že čím větší přístup k trénovacím datům AI má, tím je lepší, a že by bez takového přístupu žádná AI nikdy nevznikla.
Jinými slovy, že by toto odvětví mohlo zajít na úbytě dřív, než pořádně vznikne. Situaci vnímají jako jednu z nejdůležitějších právních otázek století: „Umožní autorský zákon robotům, aby se učili?“
Průkopníci z Getty
Jednu z prvních žalob, která vzbudila široký ohlas, podalo Getty Images. Fotoagentura obviňuje Stability AI, jež vlastní Stable Diffusion, z porušení autorského práva k milionům fotografií z její sbírky za účelem vytvoření obrazy generujícího modelu AI, jenž se stane konkurencí Getty Images. Vzhledem k tomu, že se případ neřeší mimosoudně, mohl by ustanovit precedent pro férové užití.
Ještě důležitější by mohl být verdikt, který brzy vynese americký Nejvyšší soud v případě úprav obrazů zesnulého umělce Andyho Warhola, na nichž ztvárnil popový idol Prince a které jsou chráněny autorskými právy. Odborník na autorská práva z Vanderbilt Law School v Nashvillu Daniel Gervais věří, že by soudci mohli poskytnout dlouho očekávaná obecná vodítka pro férové užití.
Hromadění dat chráněných autorským zákonem nepředstavuje jediný právní problém, s nímž se musí generativní AI vypořádat. V řadě jurisdikcí se autorská práva vztahují jen na tvorbu vytvářenou lidmi. Tím pádem vstupujeme do další šedé zóny, jakmile se zamyslíme nad tím, nakolik se mohou boti (a jejich vlastníci) domáhat ochrany autorských práv na svá díla.
Mimo soudní síně budou mít hlavní otázky politický charakter – především zda by se měla na generativní AI vztahovat stejná ochrana proti odpovědnosti za škody způsobené zveřejňovaným obsahem, jakou mají sociální sítě, a do jaké míry generativní AI porušuje ochranu údajů.
Boj o autorská práva bude velký. Podle Nashe by měl umělecký průmysl rychle zaujmout stanovisko, aby zajistil, že bude tvorba umělců licencovaná a bude při výuce AI modelů využívána eticky. Naléhá na vlastníky AI, aby „dokumentovali a zveřejňovali“ své zdroje. Uznává, že se jedná o křehkou rovnováhu. Tvořiví lidé nechtějí působit jako nepřátelé pokroku.
Řada z nich může AI začít využívat k práci. Lekce, kterou je možné si odnést z napsterovské „léčby realitou“, jak to Nash nazývá, praví, že je lepší se novými technologiemi zabývat než doufat, že prostě zmizí.
Možná nebude tentokrát potřeba patnáct let sledovat, jak se hroutí příjmy, abychom to pochopili.
Zdroj: tydenikhrot.cz
